Stručný vhled do historie místa a kostela

První zmínka o osadě, rozkládající se  území dnešní obce, pochází z konce 12.století. V souvislosti s kolonizací pohraničních lesů mezi Moravou a Čechami a v přímém vztahu k rozvoji těžby stříbra v okolí Jihlavy je tehdejší osada osadou horníků, převážně německé národnosti. Zakladatel osady, rytíř Líček, vynikal velkou silou, holýma rukama podle vypravování chytal divoká zvířata. Od této pověsti se zřejmě odvíjí i pozdější znak města, kančí hlava. Dříve se obec nazývala Líčkovice, německy Lyczkovicz, od zakladatele vsi. Patronem osady byl sv. Linhart, jemuž byla prvotně zasvěcena kaple na hřbitově.

Horní Cerekev – současný název, obec  získává od kostela – malého, původně dřevěného. Prvním uváděným cerekevském duchovním byl farář Jan, zemřel roku 1359. Jako město je obec uváděna v knihách zřizovacích roku 1361, kdy byla obec povýšena na město. Daného roku byl rovněž zbudován kostel zděný, který nahradil původní dřevěný kostelík. Letopočet zbudování je vytesán v základním kameni v rohu na východní straně gotického presbyteria.

Celkem dvanáct šlechtických rodů se vystřídalo na zdejším panství během existence tohoto kostela, v němž se dnes nacházíme. Některé z nich se významně podílely na zachování a zvelebování tohoto církevního stánku.

Prvním významným rodem, jehož stopy nalezneme zde v chrámu, je rod rytířů z Leskovce.

Na Arnošta z Leskovce, nejvyššího písaře království, upomíná zachovalý náhrobní kámen ve farním kostele s erbem jeho manželky – pták, ( labuť) jehož hrdlo je protknuto střelou – znak rodu Holakovských z Proseče, a nápis události: „Léta Páně 1420 zemřela paní Marie, manželka pana Arnošta z Léskovce a zde pochována jest“.     Pan Arnošt zemřel r. 1457. Pan Kryštof z Leskovce, jehož manželka Anna zemřela r. 1511 ve čtvrtek po sv. Jiljí, dává rovněž zhotovit náhrobek, jenž se dochoval do dnešních dnů v tomto farním kostele.

Během období, kdy zdejší panství vlastní rod pánů z Leskovce se vlivem husitského hnutí mění i původně gotický katolický kostel na utrakvistický. Proces odklonu od katolictí vrcholí za vlády Jana z Leskovce, kolem roku 1541, kdy byly odstraněny římskokatolické obřady. Následně Jan z Leskovce nechává rozšířit kostel na trojlodní. Děje se tak roku 1567. Pro četné zásluhy na poli vojenském, zejména za účast na výpravě proti Turkům, je Jan z Leskovce přijat do panského stavu roku 1583, aby po půl roce nato zemřel na morovou nákazu. Jeho syn Bohuslav touží po návratu mezi katolickou šlechtu. Po smrti své ženy propadá alkoholu, není schopen řádně vychovávat svého syna Albrechta Šebastiana.  Albrecht Šebastián z Leskovce, vychován u jezuitů, ujímá se panství roku 1605 a roku 1614 přivádí na cerekevském panství tento řeholní řád. Rekatolizace na Hornocerekevsku začíná ještě před stavovským povstáním. Albrecht Šebastián musí však prchnout před stavovským vojskem. Vrací se zpět na panství po bitvě na Bílé Hoře. Opravuje zámek, vznikají zámecké arkády, upravuje městský znak – přidává zlatý antický klíč.  Nakonec v Horní Cerekvi roku 1655 umírá bez dědice a s ním vymírá i celý rod pánů z Leskovce.

Roku 1660 kupuje panství Ferdinand Leopold Benno hrabě z Martinic, probošt vyšehradské kolegiální kapituly.

Roku 1677 je kostel Zvěstování Panny Marie znovu vysvěcen. Patronem kostela se stává vyšehradský probošt, majitel panství cerekevského. V letech 1676 – 1677 se zavádějí evidence farností, tak zvané farské relace. Horní Cerekev tou dobou je zapsána ve vikářství jindřichohradeckém. Pod Horní Cerekev spadá řada osad v okolí, Horní Ves, Leskovec, Heřmaneč, Ostrovec, Polesí, Hříběcí, Rohovka, Benátky, Vlásenice, Libková Voda a Bezděčín.  Je založena farská škola, dokonce na dvou místech obce.

Samotná fara je v žalostném stavu, podle dobrozdání tehdejšího faráře. Jedna obyvatelná místnost pro kněze i pro služebný personál. Je po třicetileté válce a škody jsou obrovské….

Roku 1691 panství přechází na Františka Ferdinanda z Kuenburgu, arcibiskupa pražského.

Roku 1700 dochází ke změně zasvěcení hřbitovního kostela na kostel sv. Jana Křtitele. Patronem obou chrámů se stává arcibiskup pražský Ferdinand z Kuenburgu

V letech 1700 až 1701 dochází k navýšení zvonů ze stávajících tří na čtyři. Nový patron se o farnost nadstandardně stará a tak vzniká farní špitál ( kapacita 4 osoby ), nová, už zděná fara. Škola je na faře.

Roku 1713 vzniká první majetkový soupis z důvodů vyměřování daní a v něm se uvádí dokonce existence literátského kůru, což bylo bratrstvo, jehož původním posláním bylo provozování duchovního zpěvu při bohoslužbách.

Roku 1718 kupuje panství Arnošt August hrabě z Metternichu. Po dvou letech však umírá a panství dědí jeho sestra, hraběnka Eleonora Kristina z Metternichu provdaná z Regalu. Spolu se svým manželem obnovuje při faře chudobinec (kapacita 12 osob), pořizuje barokní oltáře v tomto kostele. Působí zde až do své smrti roku 1741.

V letech 1715 až 1796 působí na faře v Horní Cerekvi dva faráři, bartolomité. Prvním byl Jan Jiří Steckel, který zakládá farní archív, knihovnu, kroniku a urbář. Následovníkem byl František Karel Novák, který roku 1767 přestěhoval do Horní Cerekve celou knihovnu z pražského semináře bartolomité.

Roku 1816 kupuje panství Kryštof Cavriani

Roku 1821, přesněji 6. května, postihuje obec zhoubný požár, který velmi poškodí i tento chrám. Shoří střecha kostela, obě věže i se zvony. Shořel chudobinec, shořel i hřbitovní kostel, shořela fara. Obnovena je střecha kostela, zvony a už pouze jedna věž. Nejdéle trvá obnova zvonů. První nový zvon byl vysvěcen roku 1824. Nesl jméno Kryštof a byl zhotoven v Českých Budějovicích firmou  Albert Pemer.  Střecha věže dostala neobvyklý tvar v podobě helmice a byla opatřena zlaceným křížem. Věž je čtyřboká, čelem k západu se čtyřmi okny v podřímsí. Na každé straně půlkruhovitě klenutá. Kryštof hrabě Cavriani se zásadním způsobem podílí na obnově fary, chudobince, obou kostelů, školy i radnice …

Roku 1842 kupuje panství za částku 250 300 zlatých Karel, kníže z Hohenzollernů. Další dva nové zvony nesly jména Karel a Antonín. Byly vysvěceny roku 1859. Vyrobeny byly jihlavským zvonařem Josefem Hilzerem. Karel byl zhotoven přispěním knížete Karla Z Hohezollernů a Antonín z iniciativy faráře Antonína Sasky.

Roku 1917, 6. března, byly zvony zabaveny pro válečné účely a už se do obce nevrátily.

Roku 1922, 4.dubna byly vysvěceny nové zvony, Nesly jména svých předchůdců Kryštof, Karel a Antonín. Byly zhotoveny zvonařskou firmou v Hradci Králové. Zvukově však nedosahovaly kvality zabavených zvonů a proto byly nahrazeny jinými novými zvony od brněnské firmy Matoušek.

Roku 1936 proběhla rekonstrukce interiéru kostela, byly pořízeny nové rozvody elektřiny.

Roku 1942, 8.dubna zabavuje zvony německá armáda. Obnova zvonů přichází až v roce 1957, kdy byly pořízeny zvony dva firmou Kovolit z České u Brna. Tyto zvony zůstávají na věži do dnešních dnů.

Roku 1945 je konfiskován majetek posledního rodu na cerekevském panství, rodu Hohezollernů.

INTERIÉR  chrámu

Nyní několik slov k interiéru chrámu. Původní jednolodní gotický kostel  dostal formu trojlodní stavby v roce 1567, jak již bylo zmíněno. Jižní loď je oddělena od hlavní lodi lomeným pásem spočívajícím na čtyřbokém pilíři. Hlavní loď je klenutá, rovněž i severní loď je klenutá.

Interiér kostela byl přestavěn na náklady hraběnky Eleonory Kristiny z Metternichu a jejího manžela hraběte z Regalu někdy kolem roku 1731 na barokní.

MALBA

Malba kostela byla obnovována v letech 1631, 1763, 1786 a roku 1814. Poslední sakrální malba kostela byla zhotovena r. 1911 za dozoru benediktina, řádového bratra Pantaleona Majera z kláštera v Emauzích. Je to Poslední večeře Páně, kterou na vítězném oblouku vytvořil akademický malíř Bohuslav Číla.

Náhrobní kameny. Roku 1923 z nařízení Archeologického ústavu v Praze byly vyzvednuty z podlahy kostela náhrobní kameny a následně byly umístěny do zdí kostela v jeho interiéru.

HLAVNÍ LOĎ

Z původního kostela zbudovaného přispěním Dobeše z Bechyně se zachovalo gotické presbyterium se šesti žebry sbíhajícími se do hladkého svorníku, ukončené třemi stranami osmiúhelníku.

Nad vchodem do sakristie jsou v kamenném ostění vytesány znaky rodu Leskovců, dvě stříbrné vidle křížem přeložené na červeném štítě a znak Lichtenberků-Ronovců, dvě černé ostrvy přes sebe přeložené. Tyto sdružené znaky připomínají spojení obou šlechtických rodů.

Oltáře

Oltáře byly pořízeny při barokní přestavbě interiéru kostela. Rekonstruovány byly v roce 1894.

Hlavní oltář je barokní s obrazem Zvěstování P. Marie. Nad obrazem je socha Boha Otce. Na straně evangelní je socha sv. Josefa, Pěstouna Páně, na straně epištolní je socha sv. Jáchyma. Obraz sv. Anny na oltáři na evangelní straně pochází z r. 1862, obraz Nejsv.Trojice na oltáři na straně epištolní pochází asi z místního farního špitálu.

Dvě vitrážová figurální okna v presbyteriu jsou s motivy národních patronů  sv. Václava a sv. Ludmily. Náhrobek na evangelní straně je věnován správci chrámu, panu Hiršovi, a je datován dnem jeho úmrtí 19. 5. 1710

Kazatelna pochází z roku 1756. Poslední rekonstrukce je z  devadesátých let 20. století.

Křížová cesta

Byla zřízena roku 1858 nákladem 200 zlatých ze sbírky pořádané místním střeleckým sborem a  zásluhou pana Františka Markuse,  (knížecí polesný), prodejem střelnice a knížecího lesa (majetek Hohenzollernů).

Varhany

Varhany původní byly nahrazeny novým nástrojem v roce 1894 varhanářským mistrem, panem Votrubou.

Jižní loď

Jižní loď tvoří šestidílné klenbové pole. Žebroví je ukotveno na konsolách v koutech lodi v podobě lidských hlav, z boku ve tvaru štítků, na jednom je znak rodu Leskovců, na druhém znak rodu Šalmberků .

V jižní lodi je oltář s obrazem sv. Jana Nepomuckého z r. 1736 (dle chronografického nápisu). Po stranách oltáře jsou barokní sochy sv. Václava a sv.Víta., Vitrážové okno v chrámové lodi nese vyobrazení sv. Antonína.

V roce 1934 byl zhotoven nový Boží hrob Břetislavem Kafkou z Červeného Kostelce.

Severní loď

V severní lodi se nachází oltář s obrazem Ejhle člověk nově obnovený r. 1874.

Vitrážové okno je zhotoveno k úctě sv. Anny

Všechna vitrážová okna byla zhotovena na náklady dobrodinců tohoto kostela.