Duch svatý je v liturgii vychovatelem víry Božího lidu, tvůrcem „mistrovského Božího díla“, kterým jsou svátosti. Duch chce a působí v srdci církve, abychom žili z života vzkříšeného Krista. (Katechismus katolické církve 1076, 1091)
Symbolem Ducha svatého je nejčastěji holubice, voda, oheň, oblak a světlo nebo ruka.
Svátosti Nového zákona ustanovil Kristus a je jich sedm – křest, biřmování, eucharistie (sv. přijímání), smíření (sv. zpověď), pomazání nemocných, manželství a kněžství. Sedm svátostí se týká všech důležitých okamžiků života křesťana: díky nim se u křesťanů život z víry rodí a vzrůstá, dostává se mu uzdravení i daru poslání. (KKC 1210)
Svátosti uvedení do křesťanského života
- křest, biřmování a eucharistie – pokládají základy každého křesťanského života. (KKC 1212)
Svátosti uzdravovaní
- smíření, pomazání nemocných – díky těmto svátostem v sobě uchováváme Boží život získaný skrze křest, biřmování a eucharistii. Tento nový Boží život může být oslaben, ba dokonce ztracen hříchem. V těchto svátostech se Ježíš projevuje jako lékař našich duší a těl. (KKC 1420)
Svátosti ke službě společenství
- manželství, kněžství – jsou zaměřeny na spásu druhých. K osobní spáse přispívají tím, že slouží druhým. (KKC 1533)